Patandžaliho osmidílná stezka jógy

Nauka jógy se vyvíjela mnoho let. Nejstarší zmínky pochází z doby 5000 let př. n. l. Ve svých prvopočátcích se předávala jen ústně, z učitele na žáka. Víme, že byla zasvěcena rituálům vzdávajícím hold Slunci a přírodě jako takové. Při výuce jógy se občas zmiňuje jakási tajemná „osmidílná cesta jógy“. Lektoři jógy ji bezpečně znají, neboť je to jedna ze zkušebních otázek v rámci instruktorského kurzu. Ale co to znamená pro běžného cvičence, který přijde na svoji studiovou lekci jógy?

Tento osmistupňový systém učení jógy sepsal a uspořádal, jako jeden z prvních, Indický mudrc Patandžali 200 let př. n. l. ve spisech nazvaných Jógasútry. Jedná se o osm stupňů na cestě jógy, jejichž zvládnutím adept jógy překonal překážky na cestě k osvobození, vnitřnímu klidu, míru, harmonii a konečnému osvícení. Překážkami jsou např. nevědomost a neporozumění, egoismus a přeceňování se, touha chtít něco bezpodmínečně mít, averze, nechuť a odmítání, strach, zejména strach ze smrti.

První dva stupně této osmidílné cesty jógy jsou Jáma a Nijáma. Týkají se etických principů, morálních zásad, jak se chovat ke světu a k sobě. Každý z těchto dvou stupňů má své „podstupínky“, doporučení, viz tabulky. Teprve poté když žák zvládnul tyto zásady, mohl přistoupit ke stupni třetímu, Ásanám, tj. pozicím těla, tedy k vlastnímu fyzickému cvičení jógy. V dnešním světě však první dva stupínky jógy ve většině případů „přeskakujeme“ a vrháme se rovnou do cvičení, někdy i „hlava nehlava“. A pak dochází na lekcích ke zbytečnému zranění, přetížení svalů, kostí, šlach, špatnému dechu anebo k prudkému nadměrnému uvolňování emočního napětí, které následně spouští lavinu dalších událostí v životě cvičícího.

Prvním a základním doporučením na jógové cestě je Áhimsá, neboli nenásilí. Je to úvodní doporučení z prvního stupně jógové Patandžaliho stezky, s názvem Jáma. Tento princip je základem komunikace a dobrých vztahů. Zahrnuje zejména soucit se všemi živými bytostmi. Ohleduplnost k druhým, ale zároveň si hlídat své hranice, je uměním. Áhimsá se týká toho, jak se chovat nejen k okolí, ale hlavně k sobě. Nekonat na sobě násilí. To je pravidlo, které se při cvičení jógy odráží v každém pohybu, v každé koncentraci a pozornosti, v každém nádechu a výdechu, v každé myšlence, která při cvičení přichází.

Jak na podložce, tak v životě a naopak

I v průběhu dne je dobré na pravidlo Áhimsá, nenásilí, myslet a uplatňovat jej v každém svém konání, myšlení, cítění a vnímání. Pak můžeme říci, že „jógu žijeme“, nejen cvičíme. Příště si povíme o dalších doporučeních prvního stupně, Jáma…

Jáma = doporučení, jak se chovat k okolnímu světu
Nijáma = doporučení, jak se chovat sám k sobě
Ásana = pozice těla
Pránájáma = kontrola životní síly a energie, dechu
Prátjáhára = obrácení mysli dovnitř
Dhárana = koncentrace
Dhjána = meditace
Samádhi = duchovní vědomí, pevně ukotvený duch

Jáma

Ahimsá = nenásilnost, soucit, ohled se všemi živými bytostmi
Satja = pravdomluvnost, upřímnost v chování, cítění, myšlení
Asteja = nekradení, ani v myšlenkách, ani pozornosti
Brahmačarja = střídmost, nehrabivost
Aparigraha = nechamtivost, velkorysost, nelpění na vlastnictví

Nijáma

Šauča = čistota, péče o tělo, mysl i jednání
Santos = spokojenost sám se sebou, životní hodnoty
Tapas = odolnost, disciplína, vnitřní oheň, vytrvalost
Svádhjája = sebepoznání, sebe studium, sebereflexe
Išvára pranidhána = odevzdání se, oddanost vyšší moci