Jóga se stala každodenní součástí mého života
Jeden rozhovor z počátečního období lockdownů v roce 2020. Opět mne vyzpovídala Romana Šimková. Zajímavé ohlédnutí za tím, jak jsme prožívali tuto náročnou dobu a uvědomění si, jak nás navždy proměnila. Epidemii jsme zvládli, studio udrželi a z online vysílání vznikl základ dnešní Jógové videotéky.
Jsou lidé, kteří neumí odpočívat a kdybychom je měli někam zařadit, tak skončí mezi workoholiky. V Králově Dvoře takových lidí žije spousta. Alena Vejříková k nim dříve patřila také. Do Králova Dvora se přistěhovala z Prahy.
Má dva dospělé syny a společně se svým partnerem sedm vnoučat. Vystudovala vysokou školu strojní a textilní, ale několik let pracovala v mateřské školce a patnáct let ve státní správě. Nyní už sedm let podniká.
Zajímá se o psychologii, neurologii, změněné stavy vnímání, meditace, numerologii, výklad snů, práci s intuicí a symboly. Ráda plave, ale ze všeho nejvíce miluje procházky přírodou, les, hory a moře. Odjakživa měla ráda sport, hudbu a tanec. Nakonec ji však naplno pohltila jóga. V našem městě již několik let vede soukromé jógové centrum.
Alenko, patříte na Berounsku k velmi oblíbeným lektorkám jógy, co pro Vás jóga znamená?
Jógu cítím jako „nástroj“, který nabízí poznávání sebe sama, a to na všech úrovních lidské existence, fyzické, emocionální, morální, psychické, duševní či spirituální. Každý si může z jógového světa vybrat to, co je mu nejbližší, a s čím nejvíce rezonuje. Někdo se více zaměří na tělesné pozice, někdo na dechové a meditační techniky, někoho uchvátí léčivé účinky ásan, jiný se zabývá čakrovým systémem a jemnými energiemi v těle, někdo hledá klid a usebráni při zpěvu manter, jiný se zase ponoří do studia anatomie ásan nebo tajemství muder. A přitom všechny přístupy vedou k jedinému, k našemu „středu“, k harmonii sami se sebou.
Pokud jógu začneme praktikovat, ať chceme či nikoli, postupně v nás začne probouzet řád a sebedisciplinu, schopnost přijmout odpovědnost za sebe a svůj život. Může nás naučit osobní svobodě, soucitu, lásce, toleranci, sebeuvědomění, respektu k sobě i druhým, ale i přijetí stinných částí světa a sebe samých. Pokud nauku jógy vnímáme jako nástroj, záleží jen na nás, jak tento nástroj uchopíme. Já sama na sobě jsem silné účinky jógy pocítila, a proto jsem s ní nejen začala, ale hlavně u ní zůstala.
Jak dlouho se vlastně józe věnujete?
Jóga si mě „našla“, před 20 lety, ale to jsem ještě ani nevěděla, že „dělám jógu“… Podívám-li se zpět, uvědomuji si, že moje cesta k józe v podstatě začala studiem esoterních spirituálních nauk někdy v roce 1998. Poprvé jsem se k ní více přiblížila v roce 2005, v prvním ročníku Univerzity Nové doby pana Milana Calábka. Univerzita má velký záběr témat z oblasti zdraví, bylinné terapie, energetické medicíny, psychologie, historie vývoje lidského vědomí, přičemž základní osou studia je práce s myslí, rozvoj schopnosti uvědomování, výuka meditační praxe, budhismus.
Právě meditace a práce s myslí mě velmi zaujala. V té době jsem se ještě věnovala aerobicu, zumbě a dalším dynamickým sportům, ačkoli v mé knihovně už byly i knihy o józe. Vlastní ásanová praxe, „fyzické cvičení“ jógy, přišlo o něco později, asi před 10 lety, kdy jsem začala vést relaxační a zdravotní cvičení se skupinkou žen.
Vybavuji si mojí první lekci jógy. Tehdy bylo na Smíchově čerstvě otevřeno velké sportovní centrum. Jako nadšená fanynka aerobicu či bodystylingu jsem zde byla častým návštěvníkem. Měla jsem ráda hodiny aerobicu Vaška Krejčíka. Už ani nevím, jak se to stalo, co mně k tomu vedlo, ale ocitla jsem se na lekci Power jógy právě s Vaškem.
Připadala jsem si zde jako „Alenka v říši divů“. Nejen, že jsem nestíhala proměňovat pozice, a že to pro mě bylo fyzicky náročné, ale nedokázala jsem hlavně koordinovat dech s pohybem. Některé pozice pro mě byly bolestivé díky zkráceným svalům, zatuhlým kloubům, nepružným šlachám apod. A přitom všichni okolo mě“ to dávali“. Moje ego bylo tehdy pěkně naštvané. Odcházela jsem a zařekla se, že na jógu mě už nikdo nedostane. A abych si to obhájila, tvrdila jsem, že to je nuda. Prostě jsem tehdy nebyla „připravena“.
To už jsem slyšela od několika lidí. Vy jste to ale nevzdala. Jak dlouho trvalo, než jste józe přišla na chuť?
No, jak už to chodí, „nikdy neříkej nikdy“. Uplynulo pár let a já mezitím vyměnila aerobic a zumbu, za pilates, jógalates a nakonec jógu. Po celou tu dobu jsem souběžně studovala meditační techniky, budhismus a další duchovní nauky u zmiňovaného Milana Calábka. Mé ego postupně přestalo mít potřebu „být viděno“, a jemnější kvality duše se stále více ozývaly, a chtěly žít.
Skončila jsem v lukrativní práci, na lukrativním místě s lukrativními penězi a rozhodla se dělat to, co mně baví, dává smysl a obohacuje i druhé. Tehdy jsem se s Vaškem Krejčíkem po letech setkala znovu, na instruktorském kurzu Hathajógy. To bylo před sedmi lety. Od té doby se jóga stala každodenní součástí mého života. Promítla se do stravy, očisty vnější i vnitřní, mého seberozvoje, mého okolí, pozitivně zasáhla i partnera, rodinu.
Po absolvování instruktorského kurzu jsem začala naplno s vedením lekcí pro veřejnost a pokračovala ve studiu jógy. Jóga mi prostoupila život. To, co jsem si před dvaceti lety neuměla představit, nyní žiji naplno.
Kdo Vás nejvíce na jógové cestě ovlivnil? A jaký zážitek si ve spojení s jógou vybavíte nejraději?
Těch lidí, kteří ovlivnili mou jógovou cestu bylo více. Mezi mé nejváženější učitele patří již zmiňovaný Milan Calábek a Václav Krejčík, dále Lenka Adamová, u které jsem studovala dlouhodobě astropsychologii, Petr Vladyka, který mě naučil pracovat s intuicí a vnitřními obrazy.
Ze zahraničí nemohu opomenout indického učitele Deepa Kumara, německou lektorku fasciální jógy Danielu Meinl, kanadskou lektorku yin jógy Angelu Mc Donald. To vše jsou lidé, kterých si nesmírně vážím, a se kterými jsem měla to štěstí strávit osobně více času!
No a nejraději si vybavuji příliv energie, lehkosti, radosti a pocitu propojení s celým vesmírem po jógové praxi. Nebo objev jednoduchosti a uvolnění v pozicích, které na první pohled vypadají složitě, a u kterých máme dojem, že je nikdy nelze zvládnout. Klid a mír v hluboké relaxaci a meditaci. Pocit všeobjímající lásky. Propojení s ostatními. Přijetí sebe sama. A v neposlední řadě též kladnou odezvu klientů, kterým jsem už v roli lektorky poradila praktikování konkrétních technik na jejich potíže, a ono to pomohlo.
Vy jste ale nezůstala jen u lektorování a založila i jógové studio?
Ano. Pamatuji se jako dnes, když jsem pro váš zpravodaj odpovídala na otázky k našemu čerstvě otevřenému vzdělávacímu centru. To bylo před pěti lety. Tehdy jsem ještě netušila, že cvičení jógy pro sebe, lektorování a vedení studia jsou tak odlišné činnosti. A s nadšením se do vybudování studia pustila.
Nejprve jsem si vše dělala sama. Od úklidu, přes recepci, zpracování webu, vedení lekcí. Velkou podporou mi byla rodina. Můj muž v roli recepční, mladší syn zpracovával veškeré IT systémy. Otevřením Spiritcentra, tak se naše studio jmenuje, se ze mě postupně stala nejen lektorka, ale i manažerka.
Byla to dlouhá cesta plná práce, odříkání, ale i radosti z možnosti svobodně tvořit, dělat co mě baví a rozdávat radost ostatním. Nyní už má naše studio svůj recepční, lektorský a provozní tým. Ale přesto nadále zůstávám tím hnacím motorem.
Kvůli epidemii koronaviru jste musela v roce 2020 dvakrát zavřít studio, jak jste tuto těžkou dobu zvládla?
Dalo by se říci, že studio bylo v podstatě zavřeno půl roku. Rok 2020 nás opravdu potrápil všechny. A pravděpodobně z toho ještě nejsme zcela venku. První vlnu a uzavření studia jsem prožívala nejprve poměrně v šoku. Nikdo to přece nečekal, vše fungovalo, vše mělo svůj řád, a najednou ze dne na den zůstanete bez příjmu, se závazkem předplacených akcí a povinnými platbami v zádech. A současně v nejistotě, co se vlastně děje.
Musela jsem se vzpamatovat a rozmyslet, jak chod studia zvládnout dál. Myslím, že nakonec jsem se rychle přizpůsobila stavu věcí a již na konci března jsem měla operativní plán na období „až se otevře“ a dokonce jsem plánovala i podzim. Ale vnitřně jsem cítila, že „vše bude tak trochu jinak“. Že už to nebude jako dřív… A nebyla jsem daleko od pravdy.
Na podzim přišla další vlna a tento druhý lockdown byl pro nás z hlediska ekonomiky firmy mnohem tvrdší. Dopad jarního výpadku a tradičního slabšího prázdninového provozu byl znát. Zářijový zájem klientů o lekce či kurzy byl poloviční než obvykle, a navíc kompenzace ze strany státu byly přísnější než na jaře. Začal boj o přežití studia.
Byla jsem ráda, že jsme již na jaře spustili projekt live – online lekcí, a na podzimní druhé uzavření studia jsme byli lépe připraveni. Při live – online lekci jógy je lektor ve studiu a klient zůstává v prostředí svého doma. Lekce je tedy zprostředkována přes obrazovku. Jedná se opravdu o živý vstup.
Dokázaly on-line lekce nahradit dlouhodobý výpadek provozu?
No, nahradit určitě ne. Ale za podzimní registrace do live – online lekcí jsme byli opravdu vděčni. Správně bych měla říct live stream lekce, protože my lekce jógy dopředu nepředtáčíme, ale vysíláme je opravdu živě v daný čase. Nicméně pro klienty jsme umožnili přehrát si zpětně tuto lekci ze záznamu na druhý den. To je taková třešnička na dortíku.
Ještě, než zahájíme vlastní live cvičení, s klienty si povídáme, zodpovídáme dotazy k jógové praxi anebo se společně jen zasmějeme. Vše jako bychom byli tváří v tvář ve studiu. Při lekci lektor klienty na obrazovce vidí a může je slovně opravovat. Navíc tyto lekce jsou nahrávány a klienti si mohou na druhý den znovu pustit záznam. Live stream je interaktivní nástroj, a my jsme se jej snažili co nejvíce zkvalitnit nahrávací technikou a současně pro klienty co nejvíce zpříjemnit i uživatelské prostředí, aby se na live lekce mohli, co nejpohodlněji připojit. A myslím, že to se nám povedlo.
Nicméně i live stream lekce mají své úskalí hlavně na straně klienta. Největší překážkou asi je, možnost najít si doma prostor, kde nebudete nikým a ničím rušeni. Pokud se vám toto podaří, pak vše ostatní už zvládnete. Tento projekt by dokázal pokrýt dlouhodobý výpadek provozu studia, ale to by zájem ze strany klientů musel být mnohem větší, než v loňském roce byl. Kdoví, třeba do budoucna budou live stream či online lekce běžnou realitou. I když já i naši lektoři samozřejmě dáváme přednost osobnímu setkání v atmosféře našeho studia.
Co byste čtenářům Králodvorského zpravodaje popřála do roku 2021?
Minulý rok byl dle čínského horoskopu rokem Kovové Krysy, rokem změn. A k těm změnám jsme všichni byli tvrdě donuceni, za cenu ztráty dosavadních jistot, zaběhnutých rutin, osobní svobody, zdraví i života. V roce 2021, roce kovového Buvola, budeme hledat a budovat ztracenou stabilitu. Kdo se nedokáže změnit, těžko půjde dál.
Změna je život, neboť vše se neustále proměňuje, vše plyne, „panta rei“. Změna je jediná konstanta našeho života. A ta musí nastat nejen okolo nás, ale zejména v nás. Přeji nám všem najít sílu a odvahu měnit se, a to pro znovunalezení řádu, jistot a stability. Vše ostatní pak přijde samo…
Pro Králodvorský zpravodaj (2020)